Dechberoucí národní park Fiordland – Nový Zéland
Měli jsme to štěstí a odletěli těsně před covidem v rámci Working Holiday víz prozkoumat křížem krážem tuhle odlehlou zemi, za kterou se 100 % vyplatí cestovat takhle daleko. Přidejte se k nám alespoň na chvilku k části našich cest – jdeme se ztratit v říši Pána Prstenů, konkrétně v národním parku Fiordland na Kepler Tracku, v jednom z osmi divů světa – ikonickém fjordu Milford Sound a při top jednodenním výšlapu do horského sedla Gertrude Saddle.
Jeden z nejkrásnějších a nejrozlehlejších národních parků na Novém Zélandu se nachází v jihozápadní části jižního ostrova a je právem zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Fiordland: Vícedenní Kepler Track
I přes pověst místního nejvíce nepředvídatelného a deštivého počasí, natěšeně bookujeme první výlet, resp. přespání na chatách na Kepler Tracku. Doteď se u nás vše během pobytu na Novém Zélandu točilo hlavně kolem surfu a už bylo na čase oprášit ,,hajkový boty’’ a pořádně do toho šlápnout…
Nocleh je třeba rezervovat s dostatečným časovým předstihem a noc vás vyjde asi na $65. Chaty jsou ale super vybavené, vařič můžete nechat doma, jen spacák přibalte.
Kepler je středně náročný trek a jeden z údajně nejlépe značených “Great Walků”– vícedenních trampů na Novém Zélandu, který se pyšní těmi nejkrásnějšími výhledy. Velkou výhodou tohoto treku je, že oproti ostatním Great Walkům začíná a končí na stejném místě – parkovišti u vesničky Te Anau, tím pádem nemusíte organizovat odvoz nebo vodní taxi.
Třídenní trek ve Fiordlandu
My jdeme obrácenou trasou, čeká nás třídenní trek, namísto čtyřdenního (ehm, úsporný režim, tzn. jen dva placené noclehy na chatě, navíc co bychom tam přece během zbylého odpoledne dělali), ale vzdálenost zůstává stejná – 60 km, s převýšením 1 190 m. Na těchto kilometrech se každý rok koná i běžecký závod v NP Fiordland, který vítězní běžci dokončí i za míň jak pět hodin.
Te Anau – Iris Burn Hut – Luxmore Hut – Te Anau. Zdánlivě pohoda, pokud Vám však počasí hraje do karet. S místními více než 200 deštivými dny za rok, není tak snadné vychytat “azuro”.
Auto necháváme v servisu. Mechanik nás alespoň háže na začátek treku a my vyrážíme s vidinou nejdelšího dne celého výletu. Už asi po dvou hodinách oceňujeme ty sacharidové vlny, co jsme si s chutí dopřávali poslední dny.
Většinu cesty pochodujeme krásným lesíkem jako z pohádky. Všude kam se podíváme, jsou mechové peřiny, stromy porostlé lišejníky, nekonečno kapradí a mokřady. Po 15,5 km docházíme k chatě Moturau, kde většina trampů zůstává první noc.
Jsme rádi, že jen rychle procházíme i přes ten báječný výhled na jezero Matapouri, než nás stačí dohnat otravné “sandflies” (krev sající písečné mušky vyskytující se na Novém Zélandu především v létě). Tělo si pořad zvyká na zátěž na zádech. Kolena “děkují”. Posledních sedm kilometrů je dlouhých. Po chvíli stoupání se před námi objeví nádherné údolí, díky čemuž zapomeneme na všechny strasti, které nás v NP Fiordland potkaly. A hle, chajda.
Místo sprchy skáčeme do řeky, k večeři zajídáme quinoa směs čokoládou (ano, existuje ideálnější jídlo do hor) a jdem číhat na maskota Nového Zélandu, ptáčka Kiwi. No sranda takhle po tmě v křoví. Bohužel neúspěšně, tak třeba příště.
Fiordland: Iris Burn Hut – Luxmore Hut
Ráno snídáme ovesnou kaši pro změnu zase s čokoládou a razíme. Počasí, narozdíl od včerejška, na nás ohledy nebere. Noc byla perná, vítr, déšť. Naštěstí už to trochu prešlo. Prvně směr vodopády. Wow! Po dešti klasicky skvělý. Šlapeme do strmého kopce, připadáme si jak někde v Amazonii (ha, já tam teda nebyla)… No prostě pecka.
Opět vydatně prší, ale kdo je tu z cukru, že.. Vystoupali jsme k přechodu po hřebeni a přehodnocujeme onu předchozí myšlenku. Déšť, mrholení, vítr 90–120 km/h a my se snažíme balancovat jak na slack-line. Komplet promočení a rudí nemotorně docházíme na “Emergency Hanging Valley Shelter”. Uvítá nás banda milých lidí, vařících si kakao a mně teče slina až k botám. Tasím otřesnou růžovou pláštěnku, která se ke konci dne stává moji nejoblíbenější výbavou.
Cesta k dalšímu přístřešku již ujde. Teď už nás totiž nic nebolí, vše přebila zima a stále nesmírné počasí. Valíme z kopce, Luxmore chata, JO!
Všechno chutná nejlíp na světě a horkej čaj lejeme jak někteří “kořku”. Dnešní den nám zlepšil bystrý papoušek Kea, který se pomalu stává mým nejoblíbenějším zvířetem ve Fiordland. Zvídavě si poskakuje po terase u chaty. Prosím nekrmit, jsem ohrožený druh!
Luxmore – vrchol Luxmore a zpět do vesnice
Zatímco někteří kávičkáři (nic proti) ještě rozespale posedávají, my jdeme znovu pokusit štěstí s výhledem na fjordy a vydáváme se zpět na Mount Luxmore, cca hodinka. Dobrá, výhled z té nejkrásnější části great walku opět zastiňují mraky. Workout done, mizíme. Cestou do údolí nás ještě chvilku doprovází dechberoucí výhled na jezero Te Anau (největší jezero v Fiordland i na jižním ostrově) a jsme mile překvapeni neustále se měnící krajinou. Obdivujeme šedým mechem porostlé stromy a pak se taky přemlouváme nevidět se v Te Anau, nejlépe na pizze.
Zahazujeme hole, div ne vlastní nohy. Náročných, ale zážitkama překypujících 60 km je za námi! Jdeme se zas radovat z běžných věcí jako horká sprcha, teplé jídlo, no však si to dokážete představit..
Skvělý pocit a čest být momentálně jedni z mála turistů, kteří mají možnost objevovat tuhle nádhernou zemi!
Jaké jsou naše poznatky a doporučení z Kepler Track v NP Fiordland?
- Víc čokolády, Cliff tyčinek a kakao s sebou
- Travel Lunch je foodporn
- Už NIKDY se nenechat sežrat těma otravnýma muškama
- “Getaway” – jako třeba v tomto našem zatím nejoblíbenějším kempu – sauna před i po hajku je nejvíc!
Milford Sound
Dále se z Te Anau po Milford Road dostanete k tomuto nejvíce navštěvovanému, byť odlehlému místu na Zélandu, ikonickému fjordu Milford Sound, který je součástí Tasmánského moře. Fjord zasahuje asi 15 km do vnitrozemí a je ohraničen těmi nejstrmějšími skálami, tak typickými pro Fiordland.
Krásně svítí, Milford Road, nikde nic, jen hory, padesát odstínů zelené se žlutou, na vrcholcích sníh. Najednou se před námi tyčí Darran Mountains. Cestou se naskytne nádherný výhled na horu Tutoko, 2 723 m n. m., nejvyšší v NP Fiordland. Zastávka u Mirror Lakes také stojí za to, název mluví za vše.
Když přijíždíme do vesničky Milford Sound, musíme se nejdřív štípnout, jestli se nám jen to, co vidíme, nezdá.
Klasicky návrat pro zapomenuté Conversky na parkovišti a jde se na výlet loďkou po fjordu. Je skvělé ho absolvovat nejen za slunečna, za deštivého počasí nebudete vědět, za kterým vodopádem se ohlížet dřív.
Cestou máte možnost vidět lachtany, kteří přes den lenoší na skalkách při pobřeží po náročném nočním rybolovu. Pokud jste opravdoví šťastlivci, můžete spatřit i delfiny. Možná to dělá i aktuální situace s minimem turistů, ale tohle jsme si fakt užili. Sprcha pod vodopády Stirling Falls (zažijete ji při každé plavbě lodí), údajným pramenem mladí, nám zase o něco vyhladila vrásky a můžeme se vrátit do přístavu.
Fjord se dá projet na lodi a nebo kajaku, což je tedy s místními povětrnostními podmínkami třeba dobře skombinovat. Pak se ale určitě vyplatí zajet si i k nejznámější skále Mitre Peak, na kterou se fit jedinci můžou vyšplhat i bez horolezeckého vybavení.
Gertrude Saddle
Náročnější trek do horského sedla, dlouhý 7 km, s převýšením 510 m, zabere asi 3,5 až 5 hodin. Je značený, i když topo mapka se hodí a vybavení na něj nepotřebujete žádné. V případě nouze Vám tak trochu podají pomocnou ruku kabely upevněné v horní části treku. Začíná se kousek od Milford Sound, parkoviště před Homer tunelem. Z konce tohoto treku je možné pro zkušené a vybavené lezce podnikat další alpinistické túry.
Co teď? – “Jo! Jdeme na ten Gertrude Saddle! Dle měřítka Nového Zélandu je to expert šlapání s nejlepším panorama vůbec. Počasí nám dnes přeje – teď nebo nikdy!
V odpoledních hodinách to bereme úprkem k autu a o chvíli později dychtivě a s minimem věcí, běžíme vzhůru. Po Kepleru se docela radujeme nad naši kondičkou. Je to fuška, ale nic technicky náročného. Chvilku pod sedlem zíráme s ústy dokořán na krásné jezero. To co nás čeká nahoře, je něco neskutečného. Výhled do údolí, kterému vévodí ty nejstrmější kopce tak typické pro Zéland, s nekonečným Milford fjordem na konci – to vám přeji jednou vidět! Řadíme na top příčku v žebříčku našich nejoblíbenějších míst.
„Tak co, Ivošku, kam vyrazíme zítra? Pardon, příště?!“
Nejhezčí vícedenní treky
Rádi byste vyrazili na vícedenní trek, ale nevíte kam? Podívejte se na naše články, kde se můžete dočíst o cestách do hor po celém světě. Přečtěte si například:
- Dauphinské Alpy GR 54 ve Francii
- Korsika GR 20
- Národní park Sarek ve Švédsku
- Přechod západních Tater
- Pumalín v Chille
- Slovinské pohoří Karavanky
- Souostroví Špicberky
- Landmannalaugar a další treky na Islandu
- Gruzie
Přečtěte si další zajímavé články
Pokud byste si rádi přečetli poslední zajímavé články na našem webu Daily Adventures, zde je inspirace. Přejeme příjemné čtení.
3 komentářů
Úchvatné!
Kájinko, úžasné. Obdiv má nejen příroda, ale i ty.
Boží, boží, boží….začetla jsem se a na chvíli se tam ocitla s vami….je to můj sen, snad se jednou poštěstí ☺️
O blogu
Cestování a lezení po horách je naším životním stylem. Rádi o tom píšeme a tak si můžeš přečíst cestopisy a články plné pozoruhodných informací, zážitků a fotek. Snažíme se usnadnit život dobrodruhům, jako jsi Ty.
Přejeme Ti pohodové čtení plné zajímavostí!
Rubriky
Nejnovější příspěvky