Špicberky – ostrovy medvědů
Text: Lenka Lánská Foto: Tomáš Wagner
Jako se o Islandu říká, že je to země sněhu, ledu a ohně, tak o souostroví Špicberky se dá říci, že je to země sněhu, ledu a medvědů. Samozřejmě těch ledních. Je to obávaný predátor, před kterým vás bude každý domorodec varovat. Ale k medvědům se ještě dostaneme. Nejdříve něco málo o Špicberkách samotných.
Souostroví se nachází v Severním ledovém oceánu. Kdo má po ruce mapu, nalezne ho mezi 74ᵒ a 81ᵒ severní šířky a mezi 10ᵒ a 81ᵒ východní délky. Většinu území, a to 2/3 pokrývá sníh a led. Jedná se o nejseverněji obydlené území a najdeme zde pouhých 5 míst, kde můžeme hovořit o civilizaci, nebo kde můžeme najít alespoň její náznak.
Hlavní město se jmenuje Longyearbyen, kde se také nalézá jedna přistávací dráha, na které přistává 1 letadlo denně. Zároveň se z tohoto místa létá na Severní pól. Je to odsud pouhých 680 km. Dokonce slavný Amundsen zvolil Špicberky jako výchozí bod pro svou výpravu. Tak Bůh ví, jak to bylo se slavnou výpravou na severní točnu a Járou Cimrmanem :-). Milovníci piva zde dokonce mohou navštívit nejseverněji položený soukromý pivovar. Nejvíce lidí zde však pracuje v dolech, kde se těží uhlí. Místní kopce jsou toho plné a dokonce, když budete mít štěstí, můžete si sami nějakou tu briketu vykutat.
Špicberky – země nikoho
Co je na tomto kousku země ještě zajímavé, je její politické postavení. Dalo by se říci, že Špicberky nikomu nepatří. Oficiálně je spravuje norská vláda. V roce 1920 byla podepsána tzv. Špicberská dohoda, která přiděluje svrchovanost Norsku, ale za podmínky, že zachová tzv. demilitarizované území. To v praxi znamená, že kterákoli země, která se stane signatářem této dohody, smí využívat nerostné bohatství Špicberk. Mimochodem i bývalé Československo tuto dohodu podepsalo. Nejvíce však tohoto „paktu“ využívají Rusové.
Barentsburg
Existuje zde městečko jménem Barenstburg. Žije zde kolem 400 lidí. Tito lidé sem jezdí těžit již zmiňované uhlí. Muži dostávají smlouvu na 5 let a dle jejich slov, jim těch 5 let vydělá na slušný život v Rusku. Bohužel jsou zde velice časté smrtelné nehody. Bezpečnost práce nepatří zrovna mezi jejich hobby. V městečku najdete plnou občanskou vybavenost. Plavecký bazén, obchod s potravinami, kino, školu, školku a lékaře. Dokonce i hotel a pivovar, kde vaří místní pivo Bílý Medvěd. Toto pivo doporučuji jen v případě, že chcete vyzkoušet něco opravdu exotického, nebo jste dlouho nebyli na záchodě.
Zbrojní průkaz
Pokud se rozhodnete na výpravu do těchto končin, je třeba počítat s pár okolnostmi, které tomuto výletu dodávají na originalitě a specifitě. V prvé řadě si budete muset vyřídit něco jako zbrojní průkaz. Na základě čehož vám pak na místě půjčí zbraň. Beze zbraně vás do divočiny nikdo nepustí. A to kvůli medvědům. Hned za městem je pomník mladé dívky, která se vydala na procházku bez zbraně, a dopadlo to bohužel tragicky. Pušky tu nosí každý, kdo se vydá za město, byť jen s rodinou na nedělní procházku.
Lední mědvědi
Za druhé, věnujte pozornost pohybu ledních medvědů. Je doporučováno dávat veškeré jídlo na noc ven z batohů a odnést je mimo tábor. My jsme ještě na výstrahu dávali na naše hůlky propocené ponožky. Nevím, zda to pomohlo, ale žádného medvěda jsme nepotkali. Náš systém byl takový, že jsme celou noc drželi kolem tábora stráž. Bylo nás 6, takže na každého to vycházelo cca 2,5h bdění a hlídání klidného spánku ostatních. Pokud tam budete v létě, je velká výhoda, že i v noci je opravdu dost světla.
Existují prý jakási automatická poplašná zařízení, která by vás měla varovat, když medvěd překročí hranici tábora. Ale na to se spoléhala jedna výprava a bohužel to skončilo smrtí jednoho člena. Proto jsme se rozhodli sice pro méně komfortní řešení, ale řekla bych, že mnohem účinnější.
Ohledně medvědů je ještě důležité vědět, že je to přísně chráněné zvíře. A zastřelit ho můžete jen v případě, že jde o vaši sebeobranu. Pokud by se zjistilo, že jste po něm vystřelili jen tak, z rozmaru, mohly by z toho být velké potíže. Bylo by to vyšetřováno, jako trestný čin a čekala by vás minimálně vysoká pokuta.
Mapy
Co se týče map. My jsme v naší domácí kotlině nesehnali nic. Nechali jsme to tedy až na místo. Tam s mapami není problém. Doporučuji si připlatit a koupit podrobnější mapu s řádně zakreslenými vrstevnicemi. My šetřili a nejednou jsme toho následně litovali. Samozřejmě vhodné jsou mapové aplikace do mobilu. Obecně nemá moc smysl plánovat trasu do detailů, krajina je tu rozlehlá a vy se můžete vypravit, kam se vám zachce, stanovat můžete, kde vás napadne a jít můžete klidně do konce sil, protože v létě tu sluníčko prostě nezapadne.
Jediné, na co je dobré si dávat pozor, tak jsou údolí a ústí řek. V létě totiž rozmrzá tzv. permafrost. Údolí jsou zde dlouhá a široká. A vám většinou nezbývá nic jiného, než vylézt z pohor a jít v tomto povrchu i několik km. Představte si, že jdete v ledové vodě, která vám sahá zhruba po kotníky.
Zásoby a vybavení
Chce to silnou vůli a po zdolání panáka slivovice. Čímž se dostávám k otázce zásobování. Nečekejte tu žádný „mekáč“ ani velký výběr potravin. Tady si člověk musí nést všechno na zádech. Vzhledem k hustotě osídlení nebudete mít šanci během svého putování dokoupit zásoby. Pokud k tomu přičtu cenu potravin v severských zemích, určitě se vyplatí nakoupit a přivést vlastní zásoby jídla z ČR.
Teploty v létě tu nepřesahují 10 °C. Je tudíž dobré nepodcenit teplé vrstvy oblečení, karimatku ani spacák. Vzhledem k tomu, že téměř každý den půjdete v již zmiňovaném permafrostu, je dobré mít i kvalitní goretexové boty. Náhradní ponožky člověk určitě též ocení. Ochrana proti větru není zas až tak nutná. Ale pokud se nad vámi objeví mrak, tahejte naimpregnovaný goretex velmi rychle.
Když tady spustí déšť, vydrží vám dělat společnost klidně 2 dny. Sušení v těchto podmínkách je samozřejmě oříšek. Připravte se, že věci vám časem stejně navlhnou a uschnou nejspíš až doma. Pro majitele péřových spacáků bych doporučila, uzavřít je do speciálních vaků, aby se eliminovalo navlhnutí peří, a tím si zachovali co nejdéle loft náplně.
Doprava
Nyní, když už člověk ví základní věci, zbývá jen otázka dopravy. Dneska už létají i přímé spoje z Prahy. Většinou jsou v cestě dvě mezipřistání. Střídá se Frankfurt s Curychem a pak je to téměř vždy Oslo. Cena je samozřejmě pohyblivá během roku, též záleží na období, ve kterém se sem chystáte. Ale levněji než pod 10 000Kč se letenky shánějí těžko. Počítejte spíše cenu kolem 14 000Kč. Pokud seženete levněji, většinou se jedná o nízkonákladové společnosti a musíte někde nocovat. Záleží už pak na každém, jaký cestovatelský komfort preferuje.
O tomto místě by se dalo napsat ještě spoustu řádků. Pokud by to někoho navnadilo na letní dobrodružství, neváhejte se případně přeptat na věci, které by vás zajímaly. Pevně věříme, že současná nelehká situace, brzy skončí a my všichni se zase brzy rozjedeme poznávat svět.
P.S.: Co nás nezabije, to nás posílí.
0 komentářů