GR 20 Korsika a Monte Cinto

Korsika GR 20 je pojem. Říká se jí nejkrásnější, nejtěžší… Takže když chci jet na svůj první sólo trek, tak proč si nevybrat hned z toho nejlepšího. GR 20 (Sentier de Grande Randonée de la Corse) je slavná horská cesta, která vede přímo přes hlavní hřeben korsických hor.

Dohromady se skládá z 15 etap, měří cca 180 km a celkové převýšení (jen nahoru) je asi 12 km. Pokud se vám to na tu vzdálenost nezdá moc, pak vězte, že obtížnost terénu vám to vynahradí :-). Plánoval jsem přejít celou trasu, ale vzhledem k hmotnosti batohu mi bohatě postačila tzv. severní část.

GR 20 Korsika fakta

Stezka GR 20 prochází krásným středozemním ostrovem Korsika, od severu na jih ostrova. Jedná se o uznávanou turistickou cestu, která si své renomé vydobyla u mnoha cestovatelů, dobrodruhů a turistů. Stezka je poměrně jasně označena.

GR 20 je lemována horskými chatami , které Vám poskytnou za určitý poplatek nocleh. Stejně jako v mnoha zemích EU, se ani na Korsice nesmí volně stanovat či rozdělávat oheň. Především severní část je poměrně obtížná, jelikož má mnoho skalnatých úseků, proto je zapotřebí nepodcenit přípravu na trek.

GR 20 Korsika: Jak jsem začal?

Akci jsem nastartoval koupí levné letenky už někdy v květnu, kdy jsem narazil na výhodnou cenu. Termín jsem zvolil na druhou půlku září, což se ukázalo jako dobrá volba. 16. září večer jsem přistál na letišti v Bastii (letiště je asi 20 km jižně od města).

První noc jsem strávil v lesíku pod širákem a druhý den odjel vlakem ze stanice Borgo, která je asi 45 minut chůze od letiště. Trasa začíná ve vesnici Calenzana (pokud jdete od severu na jih), která leží asi 8 km od pobřežní silnice vedoucí do Calvi.

Dostat se tam můžete autobusem nebo třeba stopem. Ve vlaku jsem potkal záchranáře jménem Jerome a řekli jsme si, že půjdeme pěšky. Alespoň jsem se dověděl, jak Korsičani nemají moc rádi Francouze, nebo třeba že letošní rok je velice suchý. Ve vesnici jsme byli někdy okolo 3 hodiny, Jerome tam přespával a tak jsem si řekl, že rovnou vyrazím na první etapu.

Spaní mezi etapami 

Každá etapa na trase trvá v rozpětí mezi 4 – 7 hodinami čistého šlapání. Pokud tedy máte sílu, chuť a nikam nepospícháte, můžete si dny zpestřovat o různé výšlapy a výlety kolem.

Co se týče spaní, máte několik možností. Volné stanování je na Korsice zakázáno (samozřejmě si s tím spousta lidí moc hlavu nedělá) a tak jsou tu chaty, tzv. Gîte d´Étape. Tam můžete spát uvnitř na posteli za 17€, pronajmout si jejich stan s karimatkou za 11€ nebo spát na vyznačených místech ve svém stanu za 7€.

V „tábořištích“ je většinou k dispozici plyn, takže s horským vařením není problém. Po cestě je pár dalších míst, kde nabízejí možnost složit hlavu, ale jen zřídka a dost nerovnoměrně, navíc mimo hlavní sezónu nemáte jistotu, že budou mít otevřeno.

Abych nezapomněl, nocleh na chatě se rezervuje předem – vždy tam pracoval někdo, kdo mluvil anglicky. Angličtina je v podstatě oficiální jazyk v horách. Všichni mluví anglicky alespoň trochu a ani Francouzi s tím nemají problém :-).

Na začátku to bolelo

Do cíle první etapy jsem dorazil někdy okolo 9., úplně zničený, takže jsem jen postavil stan a padnul. Tělo si zvykalo na zátěž, což trvalo ještě druhý den. Od třetího dne se mi už šlapalo lépe, tělu holt nic jiného nezbude, než se přizpůsobit :-).

Nebudu zde popisovat každou etapu zvlášť, je lepší to zažít. Každá je trochu jiná a každá má své kouzlo. Značka vede korytem potoka s tůněmi a vodopády, sutí, stěnou, po hřebeni, nebo podmáčenou plošinou s pasoucími se koňmi.

Ve vyšších polohách nečekejte vyšlapané cestičky – značeno je sice dobře, ale způsob překonání suti nebo stěny už je na vás. Někdy mi přišlo, že značka může vést i jednodušeji, ale tady jde spíš o to, ukázat vám to nejlepší, i na úkor obtížnosti. Je tedy jasné, že bez jistého kroku, zkušeností v horách, odolnosti vůči závratím a dobré kondice se tu neobejdete.

Stejně tak doporučuji kvalitní oblečení, a to jak spodní prádlo, tak ochranu před deštěm a větrem. Ráno se teploty pohybovaly kolem nuly, odpoledne na slunci horko a ve vyšších polohách vál studený vítr.

Nejvyšší hory GR 20

Mám slabost pro zdolávání vrcholů, takže když byla možnost si šlápnout/zlézt nějaký kopec, neváhal jsem. Povinností pro mě byla nejvyšší hora Korsiky Monte Cinto, 2 706 m n. m., která je součástí krásného hřebene, přes který vede 4. etapa z Haut Asco. Na vrchol musíte odbočit ze značky, je vzdálený 30 min až hodinu od trasy, takže spoustě lidem se nechtělo a na vrcholu nebylo plno. Fantastický výhled je sladkou odměnou.

Další kopec, kam jsem musel, byl Paglia Orba 2525 m n. m., nádherný vršek, přezdívaný „korsický matterhorn“. Na tomto i dalších vrcholech už jsem byl sám, což zážitek dost umocňuje.

Jinak mě stále lákaly k objevování krásné potoky, podél kterých jsem pořád někam lezl. Trochu jsem se obával, že v tomto období bude až moc sucho, ale voda byla. Na jaře to ale bude jiné, i z důvodu dlouho přetrvávajícího sněhu na trase.

Pár informací závěrem

Na Korsiku se také často dopravuje trajektem z Livorna, což je výhoda, když chcete využívat auto k dopravě po ostrově – velmi praktické. Doprava vlakem není nejlevnější, zato vás železnice provede místy, kam byste se jinak nevydali a někdy jede vlak doslova po pláži. Korsičané jsou milí, hlavně když se snažíte mluvit francouzsky.

Ceny na pobřeží jsou francouzské (trochu vyšší), na horách velmi draho – pivo 7€, sušenky 250 g 4 €, bageta 2 €. Na chatách mívají většinou pár kusů těchto potravin a třeba nějaké konzervy. Dole bylo přes den kolem 25 °C, moře cca 18 °C.

Celá cesta ve mě zanechala velmi silné pocity i proto, že jsem si to užíval sám. Ale hlavně proto, jak nádherné hory na Korsice jsou, doplněné všemi těmi potoky a hustou vegetací. Poslední tři dny jsem se poflakoval na pobřeží a užíval si čerstvého ovoce, zeleniny a výborného korsického piva Pietra. Jeďte tam, nebudete litovat!