Zasněžené vrcholky Ötztalských Alp
V pozdním odpoledni vyrážíme z parkoviště směr Taschahaus. Cesta je velmi příjemná, vine se jako had údolím a lemuje řeku. Když už se konečně začneme blížit k chatě, zapadá slunce. Užíváme panoramata a smýkáme poslední metry. Bereme místa na matracích a připravujeme věci na zítra. Ještě nikdo v tuto chvíli nevěděl, co nás čeká. Kdybychom věděli, zasmáli bychom se tomu.
Změna plánu = parádní sjezd
Ráno vstáváme motivovaní, počasí úžasné. Podmínka na jedničku. Sjíždíme do údolí pod chatou, kde teprve nasazujeme pásy na skialpy a míříme nahoru. Původní plán je NORDLICHE-SEXGERTENSPITZE 3 348 m n. m., ale když se konečně dostáváme do sedla, rozhodujeme se pro změnu plánu. Právě v okamžiku, kdy spatříme monumentální HOCHVERNAGTWAND 3 390 m n. m. Jasná volba.
Suneme se vzhůru a užíváme si „šajn“ sluníčka. Vrstva prašanu, která nám lupe pod nohama, nás silně motivuje na parádní sjezd! Poslední metry jsou spíše utrpení. Na pevném povrchu mi ujíždějí pásy. Nestabilní pohyb svahem mě velmi zmáhá, ale to nás přeci neodradí. Dva z party se rozhodují, že na nás počkají v sedle, nechtějí se trápit, a tak se rozhodují pro sjezd.
Nejprve stojíme na východním vrcholu, kde si užíváme pohled na Wildspitze a další velikány. Poté traverzujeme na větší a hlavní západní vrchol. Super! Kamarád okamžitě otevírá pivo. Povinné focení, dopijeme poslední doušky a hurá na slibovaný sjezd!
Je ještě brzy jít na chatu…
Zkušený kamarád sjíždí rovnou z vrcholu, já mozku nezbavený scházím 20 m. Jedeme! Oblouk střídá oblouk, jako v pohádce. Prostě parádní sjezd. Za chvíli jsme u ostatních. Koukáme na sebe s kamarádem a napadá nás to samé. Je ještě brzy jít na chatu, a tak se rozhodujeme pro další vrchol! Původní NORDLICHE-SEXGERTENSPITZE 3 348 m n. m. ve vedlejším svahu. Ostatní sjíždí na chatu.
Super. Drahocenné výškové metry, které jsme pracně našlapali, šlapeme opět vzhůru. Jsme již o něco pomalejší, ale stále vytrvalí. Z důvodu naší únavy se nepouštíme do strmého výšvihu pod vrcholem, ale obcházíme vrchol zleva. Neskutečný! My to dokázali. Stojíme na vrcholu, mlčky, totálně stahaní. Na pivo už není pomyšlení. Musíme se dostat dolů. Kolega odvážlivec se rozhoduje, jak jinak, než sjet rovnou z vrcholu mezi skálami. Opět scházím pár metrů. Každý metr je utrpení. Jsem již malátný z únavy.
To se mění v okamžiku, kdy nasazuji lyže. Prudký sjezd hned ze startu. Poté očekávám dlouhý sjezd po příjemné planině, ale ambice mého kolegy mění naše plány a jsem mu za to doposud velmi vděčný! Když míjíme severní kuloáry, zastavuje. Nechápu proč, ale brzy mi to docvakne. Koukám kuloárem dolů, nevěřím, že to chce jet!
Pak už jen slyším: „Jedeme!“. Ohlédnu se a už skáče oblouk za obloukem. No nic, přidávám se. Výborný zážitek a zkušenost. Nejvíce mě děsí 10 metrový průjezd mezi úzkými skalami, který pro jistotu sjíždím „šusem“. Hurá na chatu. Pivo už čeká. Na chatě nás vítají naši kamarádi. Společně se válíme před chatou, užíváme teplo a horské jídlo. Skvělý den!
BLIGGSPITZE 3453 m n. m.
Druhý den ráno jsem nevěřil, že jsem vůbec vstal po předchozím náročném dni. Čeká nás další ambiciózní vrchol. Tentokrát v protilehlém svahu ležící BLIGGSPITZE 3 453 m n. m. Přidávají se k nám i noví kamarádi, se kterými jsme se seznámili předchozí večer. Suneme se velmi pomalu a užíváme si to. Povídáme o předchozím dni a kocháme se pohledy na protější svahy, které jsme zdolali. Ukazujeme naši cestu i odvážný sjezd našim novým kamarádům.
Nechtějí věřit, že jsme to všechno stihli. Když jsme konečně pod výšvihem do sedla, bereme lyže do ruky, lezeme po čtyřech. Traverzujeme pod závěrečný vrcholový kuloár. Poslední metry jsou opravdu labužnické. Vpravo se tyčí letní vrchol, kterému jenom máváme a usedáme na jeho zimního „kolegu“ vlevo. Pár fotek a rychle dolů.
Začíná se velmi rychle kazit počasí! I přesto náš ski-master sjíždí rovnou z vrcholu. Všichni s otevřenými ústy jen kroutí hlavou a pomalu schází několik metrů do příjemnějšího svahu. Bohužel nestíháme sestoupit dost rychle a po 10 minutách vše zaplavuje mlha. Vysněný sjezd bohužel není podle představ. Je vidět jen na pár metrů, a tak sjíždíme velmi opatrně. Když přijíždíme na chatu, vaříme něco málo k jídlu, sbalíme a vyrážíme na sjezd k autu.
Super výlet, super parta!
FOTO: Ondřej Kavalír, Ondřej Vacek
5 komentářů