Bouřka nad Saas de Stria 2 477 m

Když se probouzíme po noci, kdy celou dobu s přístřeškem lomcovala bouřka, počasí vypadá všelijak. Nakonec se rozhodujeme, že vyrazíme do sousedního údolí – Falzarego, kde se nachází pěkná stěna Saas de Stria. Plánuji dnes vytáhnout pár délek i já.

Přijíždíme na parkoviště, nabereme potřebné vybavení do stěny a vyrážíme. Nástup pod stěnu trvá asi 30 minut. Vyrážím do první délky, jde to dobře, lezu rychle. První štand, dobírám Davida. Přede mnou je těžší úsek, kde se nedá prakticky jistit a tak následujících 15 metrů lezu bez jištění. Po psychicky náročnějším lezení jsem u druhého štandu, kde se s Davidem vyměníme, ale začíná pršet.

Špekulujeme, zda pokračovat a riskovat. Po pár minutách jsme rozhodnutí, že pokračujeme, přeci nejsme z cukru. Chyba! Do 30 minut začíná pršet vydatně. Pokračujeme, jenomže 3 délky pod vrcholem, přibližně po 2 hodinách ve stěně začíná bouřka a lítají blesky. To nejde, okamžitě volíme sestup. Spouštím Davida k sobě a pokračujeme ke slanění. Bohužel na dalším štandu se potkáváme se skupinou Maďarů. Jsou děsně pomalí.

Mrzneme a mokneme. Aby toho nebylo málo, při stahování lana se nám jedno lano zasekává nad převisem. David leze zpátky po totálně mokré uklouzané skále, není nadšený. Zhruba po 2 hodinách moknutí a mrznutí ve stěně nás pouští naši noví kamarádi po jejich laně dolu. Odebíráme se usušit do auta, kde na nás čeká kamarád a směje se, že jsme pitomci. Vždy se musíme pouštět do takovýchto blbostí…