Konečně je snad vše sbaleno, nakoupeno, připraveno a my můžeme vyrazit směr letiště. Jedu s přítelkyní autobusem a šimrá mě v zádech. Takový ten pocit, že to bude tentokrát o něco vážnější než jen wellness výlet na Sněžku. Na letišti se snažíme sbalit naše expediční vaky tak, aby se vše vešlo do váhových limitů. Nevěřili jsme, ale vešlo! Rozloučení, zatlačené slzy a hurá do země vzdálené.
Na tenhle výlet jsme se s Lukášem moc těšili. Slibovali minimálně tři dny krásného počasí a vymyšlený jsme měli krásný plán – od východu dojít po hřebeni co nejdál. Nejsmělejší verze byla spojit tři nejvyšší kopce Tater.
Zatímco si chlapci výletují v Pamíru, my, co jsme zůstali doma, neleníme a užíváme léta jaksepatří.
Dlouho jsem se těšil, že až budu mít v Tatrách čas a počasí, dám si hřeben Západních Tater. Ten značený. Kam se oficiálně smí. Domluvený týdenní pobyt v Liptovském Mikuláši byla jasná volba a vzhledem k tomu, že jsem chtěl udělat i nějaký slušný čas, nepodcenil jsem přípravu.
