Velikonoční Jestřábí věž

Tento plán mám v hlavě již dlouho. Jména štítů a mixového lezení, jako jsou: Kozí štít, Žeruchovky, strmé žlaby v okolí, Karbunkulový hřeben a v neposlední řadě pohádková, ale zároveň tajemná Jestřábí věž. Vše se nachází v krásném údolí u Zeleného plesa v Tatrách, kde naleznete i chatu Brnčálku.

Jsou tu Velikonoce. Lukáš se zrovna vrací ze služební cesty ze Saudské Arábie, a tak vymýšlíme kam vyrazit. Plán je jasný, jen podmínka pokulhává. Počasí po Evropě stojí za starou belu. Na poslední chvíli se počasí v Tatrách zlepšuje. Ve čtvrtek vyrážíme na noc autem z Prahy. Máme vyhlídnuté místo na spaní na parkovišti kousek před Tatranskou Lomnicí. Přijíždíme okolo čtvrté hodiny ranní. Okamžitě uléháme, ráno brzy vstáváme. Při svitu měsíce upadáme do spánku.

Výstup na Kozí štít

Ráno nás budí rachot motoru. Když vykouknu ze spacáku, stojí tam tatranská policie. Prý jestli nejsme blázni, že všude řádí medvědi. Je nám vysvětleno, že si neuvědomujeme, jaké máme štěstí. Rozespalý jen přikyvuji a vylézám. Jsem s nimi dohodnutý, že jsme na odchodu. Balíme věci a jedeme na parkoviště, kde se vydáváme po žluté turistické značce směr Chata u Zeleného plesa, kde máme zamluvené ubytování, kousek je Lomnický štít.

Na chatu přicházíme těsně před obědem. Vzhledem k tomu, že máme celé odpoledne volné a podmínka zdá se být uspokojivá, vyrážíme. První den je naším cílem příkrý žlab do sedla mezi Žeruchovky a Kozí štít. Plánem je traverz doprava, až na Kozí štít a sestup širokým žlabem pod štítem. Netrvá dlouho a stojíme pod nástupem do žlabu. Podmínka skvělá! Krásný a pevný firn. Hrot střídá hrot a my stoupáme vstříc dobrodružství.

Cesta na Kozí štít
Selfie profesionálního jištění. Samozřejmě jsem chtěl zachytit i krásné panorama všude kolem nás. | Zdroj: Ondřej Kavalír

Když konečně stojíme na hrotu hřebene, který se tyčí daleko do neznáma, vytahujeme vybavení a já vyrážím na prvním konci lana vzhůru. První dvě délky lezu první já. Lukáš jen kroutí hlavou a nepoznává mě. U druhého chatrného štandu na Západní Žeruchovce se střídáme a Lukáš se ujímá vedení. Cesta vede přes mohutný traverz kuloáru. Finišujeme závěrečným pohodlným mixem.

Na vrcholu Kozího štítu
Stojíme na vrcholu Kozího štítu, podáváme si ruku a nevěříme, že jsme to dnes stihli. Za hodinu nás čeká na chatě večeře, a tak na sestup dlouho nečekáme. | Zdroj: Ondřej Kavalír

Stojíme na vrcholu Kozího štítu, podáváme si ruku a nevěříme, že jsme to dnes stihli. Za hodinu nás čeká na chatě večeře, a tak na sestup dlouho nečekáme. Necháváme obhozenou smyčku o kámen a slaňujeme padesát metrů do sedla. Po pár metrech nacházíme sestupový žlab až do doliny. Večeři na chatě stíháme přesně na čas. Pivo je zasloužené. Paráda! Další den to bude náročné…

Jestřábí věž

Druhý den vstáváme brzy na snídani. Čeká nás hlavní cíl výpravy. Monumentální a vysněná Jestřábí věž, která se nad námi tak strašidelně tyčí a zároveň láká. Nástup vede opět krásným firnovým žlabem. Jediné problémy nám působí padající bobky kamzíků, které na nás hází nad námi. Lukáš se již nedokáže vyhnout. Smůla. Já se smíchem pokračuji vzhůru. V sedle nasazujeme sedáky a hurá do skály.

Cesta na Jestřábí věž
Výstup na Jestřábí věž nebyl úplně nejjednoduší, ale rozhodně stál za to. Doporučuji. | Zdroj: Ondřej Kavalír

Opět začínám odvážně na prvním konci lana. Terén nic moc, za celou délku lana kotvím jen jedno skoro jisté jištění. Lukáš dolézá za mnou na štand, který jsem vybudoval z mohutného skalního bloku pomocí tutových friendů. Další délka je na Lukášovi, jsem rád. Exponovaný traverz není na nestabilním sněhovém poli příliš příjemný. Dolézáme na vrchol. Usedáme vedle batohů a užíváme si pohledy směrem k naší chatě a do údolí. Dokázali jsme to.

Jestřábí věž
Monumentální a vysněná Jestřábí věž – hlavní cíl výpravy. Tudy vedla naše cesta na vrchol. | Zdroj: Ondřej Kavalír

Díváme se na sebe a oba víme, že sestup bude peklo. Není jisté, odkud slaníme, protože tam nic není. Bohužel nemáme na výběr, dáváme lana do batohu a slézáme pomalu dolů. Dostáváme se k místu našeho štandu, poslední možnost založit slanění. Oba víme, že bychom nebyli schopni lano kvůli tření stáhnout dolů. Nakonec se rozhodujeme pro jištěné slézaní.

Jdu na to. Přibližně v půlce, nad obtížným místem, ztrácím jistotu a zastavuji se. Doposud netuším, proč jsem to udělal nebo co mě k tomu přimělo, ale z ničeho nic jsem cepínem dvakrát zasekl do firnu. Poslední záchrana! Objevuji smyčky, ze kterých se tu slaňuje. Křičíme oba štěstím. Závěrečné slanění do žlabu a hurá dolů! Na chatu se vracíme v odpoledních hodinách. Oslavujeme vrchol vydatnou polévkou a samozřejmě pivem.

Jestřábí věž
I takto může vypadat radost při zdolání vrcholu. | Zdroj: Ondřej Kavalír

Přes noc začalo sněžit a druhý den byla velmi špatná lavinová předpověď. Trávíme den v okolí chaty a hrajeme společenské hry. Další den se rozhodujeme pro sestup na parkoviště a cestu domů. Super Velikonoce!

batohy-480-70.png

0 komentářů

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *