EXPEDICE PAMÍR 2018 – PIK LENINA 7134M

Konečně je snad vše sbaleno, nakoupeno, připraveno a my můžeme vyrazit směr letiště. Jedu s přítelkyní autobusem a šimrá mě v zádech. Takový ten pocit, že to bude tentokrát o něco vážnější než jen wellness výlet na Sněžku. Na letišti se snažíme sbalit naše expediční vaky tak, aby se vše vešlo do váhových limitů. Nevěřili jsme, ale vešlo! Rozloučení, zatlačené slzy a hurá do země vzdálené.

NÁKUPNÍ HOREČKA V OŠI

Po zdlouhavém letu přes Istanbul, Biškek se dostáváme až do bájného města Oš (Osh), kde začíná svou cestu většina expedic. Jsme ubytováni u místního domorodce. Máme celý den na nákupy potřebného vybavení a hlavně jídla do základního tábora. Přece jenom na dehydrované stravě být celou expedici, to by bylo opravdové hrdinství.


NEKONEČNÁ CESTA PASTVINAMI

Když se ráno probudíme, čekají na nás dodávky, které nás odvezou do BC (base camp). Naložíme je k prasknutí a vyrážíme. Cesta trvá věčnost, ale pohledy z okýnek nám čas dostatečně krátí. Nejzajímavější část cesty je ve 3500m, kdy řidič zastavuje a polévá kanystrem motor, abychom neshořeli. Poslední dvě hodiny se brodíme potoky a velmi prašnou cestou, až do zeleného království. S údivem pozorujeme mladého cyklistu, který jede zřejmě na nákup do vesnice.


ZÁKLADNÍ TÁBOR – BC 3600M

Jsme konečně v pohádce! Všude zeleň a nad ní se tyčí obrovské horské masivy. Jsme tu správně. Vykládáme auta a prohlížíme si místní jurty, ve kterých tráví léto domácí. Okamžitě dostáváme čaj a občerstvení. Někteří využívají spaní v jurtě za deset doláčů, my ale začínáme stavět vlastní stany. Na některé členy expedice začíná působit nadmořská výška a trpí bolestí hlavy. No co, to je přeci normální! Změříme si hodnoty saturace kyslíkem a tlak. Hodnoty jsou dobré. Většina brzy uléhá. Zítra nás čeká první aklimatizační výstup.

AKLIMATIZAČNÍ DÝCHÁNEK

Jako aklimatizační výstup slouží krásná hřebenovka nad základním táborem, až do sedla Petrovského. Neskutečné panoramata a divoká příroda. To je ten Kyrgyzstán, pomyslím si. Nespěcháme, touláme se a užíváme si pohody.


POHÁDKOVÁ CESTA DO C1 4400M

Ráno vstáváme trošku rozlámání, ale zároveň plni motivace. Balíme stany a předáváme našim nosičům (koňákům) potřebné cargo (bágly), se kterým budou následně putovat do C1.

V C1 budeme trávit nejvíce času, a tak je nutné na nic nezapomenout. Za každý kilogram nákladu si účtují 2 dolary. Tato denní rutina je pro ně již několik let hlavní způsob obživy. Někteří z nás volí úspornou cestu a házejí batohy na záda.

Vyráží kolem deváté hodiny ranní, jelikož je dobré být u brodu řeky ještě před obědem. Hned, co vysvitne slunce, začnou tát ledovce a poté již není možné se přes řeku suchou nohou dostat.

Cesta se klikatí nádhernými soutěskami a nekonečnými skalními výšvihy. Zanedlouho doháníme naše batohy a s údivem sledujeme, jak s přesností chirurga zdolávají úzké stezky ve strmém svahu. Sami jsme měli co dělat!

MY TŘI A STAN
Stany stavíme na suťovém poli dál od hlavního komerčního tábora cestovních kanceláří. Hned vedle nás teče potůček, který nám bude sloužit jako neškodný zdroj vody. Třídíme materiál, plánujeme výstup a odpočíváme. Zítra nás čeká další aklimatizační výstup.

POČASÍ JE NA …

Když mi kamarádi vyprávěli, že expedice jsou hlavně o čekání na dobré počasí ve spacáku, nevěřil jsem. A ano, je to přesně tak. Přes noc napadlo velké množství sněhu a my zůstáváme zachumlaní na několik dní. Každé ráno vstáváme ve 3 hodiny a pozorujeme oblohu, zda je možné vyrazit nahoru. Není! Po dvou dnech vyrážíme, alespoň na aklimatizační výstup – Yuchina Peak 5090m, který se nachází hned nad C1.

Nejzajímavějším momentem toho výstupu byl dolez na vrchol, kde potkávám italského horolezce s napohled velmi těžkým batohem. Zdraví mne se slovy „Welcome in Camp 2!“. Tento horal si spletl cestu na vrchol Pik Lenina s aklimatizační túrou. To mi vyrazilo dech. Hází batoh zpátky na záda a zahajuje mírně naštvaný sestup do C1. I tohle se v horách stává…a tak zůstávám na vrcholu sám.


VZHŮRU!

Po pár dnech se konečně počasí umoudřilo a my při svitu čelovek balíme potřebné vybavení na 4dny. Při měsíčku a lupání sněhu pod nohama vyrážíme pod ledovec.

Navazujeme se na lano a udýchaní pomaličku postupujeme až k legendárním žebříkům přes trhliny. Lidí přibývá a my si připadáme jako v Tescu u pokladny. Po několika nekonečných hodinách a modlitbách, aby nespadla lavina, přicházíme do C2, kde nás nečeká nic jiného, než ta samá rutina.


V ZAJETÍ LAVIN – C2 5400M

Stan stavíme hned na začátku tábora, jelikož jsme dost vysílení. Jenom cesta pro vodu, která je vzdálená 30 metrů je záležitost na hodinu. Největší náš problém je, že v rámci úspory hmotnosti máme s sebou pouze jeden stan a spíme ve třech (tzv. cik-cak).

Ráno je v plánu sbalit stan a vyrazit do C3 6100m, pokus o vrchol Pik Razdělnaja 6200m a strávit zde noc. Po probuzení se pokusit o vrchol Pik Lenina 7134m. Bohužel při večerní relaci nám do vysílačky hlásí, že má následující noc přijít silná sněhová bouře, která by nás uvěznila minimálně na 3 další dny. Bohužel nemáme už dostatek času, a tak se v duchu loučíme s nadějí o vrchol.
V noci nám není moc dobře. Spaní se tomu ani říct nedá. Převalování, lapání po dechu, nedostatek místa. To je vysokohorské horolezectví!

POHLED Z NEBES – PIK RAZDĚLNAJA 6200M
Když se ráno probouzíme, hned balíme do C3 6100m. V tuto chvíli je naším hlavním cílem zdolat Pik Razdělnaja. Lepší než nic. Jde to ztuha. Kyslíku je zde už opravdu málo. Krok, druhý a hned zase vydýchat. Do nekonečna a ještě dál. Závěrečný výšvih nám s Matějem dává diost zabrat.

O pár hodin později stojíme na vrcholu Razdělnaji! Stálo to za to! Překvapivě s úsměvem si prohlížíme vrchol Pik Lenina, který se zvedá v dáli.

NADĚJE UMŘELA, ALE MY NE!

No co, tak jindy! Otáčíme a sestupujeme zpět do C2, zde přespíme a ráno rychle do C1, než přijde ona slíbená bouře.
Když slezeme do C1, celí unavení a vyčerpaní ze slunce, dozvídáme se nepříjemné zprávy o obětech lavin za dobu, co jsme byli nahoře. Tři oběti si vyžádala lavina, která spadla necelou hodinu před námi! V okolí C2. Další oběti umrzli v C3. Jsme opravdu rádi, že jsme konečně dole v bezpečí.


ZPĚT DO PELÍŠKU K RODINÁM

Na závěr probíhá ochutnávka místní vodky, koňaku a tradičního jídla v jurtě základního tábora. Poté přesun do Oše. Koupačka, nákupy spojené s kulturou. Když odlétáme do Prahy, uvědomujeme si, že to co jsme tady zažili poslední měsíc, bylo pravé dobrodružství, že přesně tohle je teprve začátek naší velké cesty!

0 komentářů

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *