Korsika GR 20

Ten název je pojem, říká se jí nejkrásnější, nejtěžší.. Takže když chci jet na svůj první sólo trek, tak proč si nevybrat hned z toho nejlepšího. GR 20 (Sentier de Grande Randonée de la Corse) je slavná horská cesta, která vede přímo přes hlavní hřeben korsických hor.

Dohromady se skládá z 15 etap, měří cca 180 km a celkové převýšení (jen nahoru) je asi 12 km. Pokud se vám to na tu vzdálenost nezdá moc, pak vězte, že obtížnost terénu vám to vynahradí:-). Nejdříve plánuji přejít celou trasu, nakonec vzhledem k hmotnosti batohu bohatě stačí tzv. severní část.

Akci jsem nastartoval koupí letenky už někdy v květnu, kdy jsem narazil na výhodnou cenu. Termín jsem zvolil na druhou půlku září, což se ukázalo jako dobrá volba. 16. Září večer jsem přistál na letišti v Bastii (letiště je asi 20 km jižně od města), první noc jsem strávil v lesíku pod širákem a druhý den odjel vlakem ze stanice Borgo, která je asi 45 minut chůze od letiště. Trasa začíná ve vesnici Calenzana (pokud jdete od severu na jih), která leží asi 8 km od pobřežní silnice vedoucí do Calvi. Dostat se tam můžete autobusem nebo třeba stopem. Ve vlaku jsem potkal záchranáře jménem Jerome a řekli jsme si, že půjdeme pěšky. Alespoň jsem se dověděl, jak korsičani nemají moc rádi Francouze nebo třeba že letošní rok je velice suchý. Ve vesnici jsme byli někdy okolo 3 hodiny, Jerome tam přespával a tak jsem si řekl, že rovnou vyrazím na první etapu.

Každá etapa na trase trvá v rozpětí mezi 4 – 7 hodinami čistého šlapání. Pokud tedy máte sílu, chuť a nikam nepospícháte, můžete si dny zpestřovat o různé výšlapy a výlety kolem. Co se týče spaní, máte několik možností. Volné stanování je na Korsice zakázáno (samozřejmě si s tím spousta lidí moc hlavu nedělá) a tak jsou tu chaty, tzv. Gîte d´Étape. Tam můžete spát uvnitř na posteli za 17€, pronajmout si jejich stan s karimatkou za 11€ nebo spát na vyznačených místech ve svém stanu za 7€. V „tábořištích“ je většinou k dispozici plyn, takže s vařením není problém. Po cestě je pár dalších míst, kde nabízejí možnost složit hlavu, ale jen zřídka a dost nerovnoměrně, navíc mimo hlavní sezónu nemáte jistotu, že budou mít otevřeno. Abych nezapomněl, nocleh na chatě se rezervuje předem – vždy tam pracoval někdo, kdo mluvil anglicky. Angličtina je v podstatě oficiální jazyk v horách, všichni mluví alespoň trochu a ani Francouzi s tím nemají problém:-)

Do cíle první etapy jsem dorazil někdy okolo 9, úplně zničený, takže jsem jen postavil stan a padnul. Tělo si zvykalo na zátěž, což trvalo ještě druhý den. Od třetího dne se mi už šlapalo lépe, tělu holt nic jiného nezbude, než se přizpůsobit:-). Nebudu zde popisovat každou etapu zvlášť, je lepší to zažít. Každá je trochu jiná a každá má své kouzlo. Značka vede korytem potoka s tůněmi a vodopády, sutí, stěnou, po hřebeni nebo podmáčenou plošinou s pasoucími se koňmi. Ve vyšších polohách nečekejte vyšlapané cestičky – značeno je sice dobře, ale způsob překonání suti nebo stěny už je na vás. Někdy mi přišlo, že značka může vést i jednodušeji, ale tady jde spíš o to, ukázat vám to nejlepší i na úkor obtížnosti. Je tedy jasné, že bez jistého kroku, zkušeností v horách, odolnosti vůči závratím a dobré kondice se tu neobejdete. Stejně tak doporučuji kvalitní oblečení a to jak spodní prádlo, tak ochranu před deštěm a větrem. Ráno se teploty pohybovaly kolem nuly, odpoledne na slunci horko a ve vyšších polohách studený vítr.


Mám slabost pro zdolávání vrcholů, takže když byla možnost si šlápnout/zlézt nějaký kopec, neváhal jsem. Povinností pro mě byla nejvyšší hora Korsiky Monte Cinto, 2706 m n. m., která je součástí krásného hřebene, přes který vede 4. etapa z Haut Asco. Na vrchol musíte odbočit ze značky, je vzdálený 30 min – hodinu od trasy, takže spoustě lidem se nechtělo a na vrcholu nebylo plno. Fantastický výhled je sladkou odměnou. Další kopec, kam jsem musel, byl Paglia Orba, 2525 m n. m., nádherný kopec, přezdívaný „korsický matterhorn“. Na tomto i dalších vrcholech už jsem byl sám, což zážitek dost umocňuje. Jinak mě pořád lákaly k objevování krásné potoky, podél kterých jsem pořád někam lezl. Trochu jsem se obával, že v tomto období bude až moc sucho, ale voda byla. Na jaře to ale bude jiné, i z důvodu dlouho přetrvávajícího sněhu na trase.

Pár informací závěrem: na Korsiku se také často dopravuje trajektem z Livorna, což je výhoda, když chcete využívat auto k dopravě po ostrově – velmi praktické. Doprava vlakem není nejlevnější, zato vás železnice provede místy, kam byste se jinak nevydali a někdy jede vlak doslova po pláži. Korsičané jsou milí, hlavně když se snažíte mluvit francouzsky. Ceny na pobřeží jsou francouzské (trochu vyšší), na horách velmi draho – pivo 7€, sušenky 250 g 4 €, bageta 2 €. Na chatách mívají většinou pár kusů těchto potravin a třeba nějaké konzervy. Dole bylo přes den kolem 25 stupňů, moře cca 18.

Těžko se mi bude vysvětlovat, jaké to tam bylo. Zanechalo to ve mně velmi silné pocity i proto, že jsem si to užíval sám. Ale hlavně proto, jak nádherné hory na Korsice jsou, doplněné všemi těmi potoky a hustou vegetací. Poslední tři dny jsem se poflakoval na pobřeží a užíval si čerstvého ovoce a zeleniny a výborného korsického piva Pietra. Jeďte tam, nebudete litovat!

0 komentářů

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *