Je to tady – Arco podzim 2016

Je to tady, konečně pět dní volna a my vyrážíme směr- italské jezero Lago di Garda. Proč? Cíl je jasný. Nalézt poslední vertikální metry před zimou.

Ve večerních hodinách opouštíme zasekanou Prahu a čeká nás několika hodinová jízda přes Německo, až do italského Sarche, kde strávíme noc. Na místo přijíždíme okolo čtvrté hodiny ranní, usínáme s ohromujícím pohledem na monumentální stěnu Piccolo Dains.

Ráno vstáváme okolo deváté hodiny. Balíme věci, něco málo do pusy a valíme pod nástup. Máme před sebou 9 délek lezení, což činí přibližně 250m lezení v kolmici. Lezení jde jako po másle, střídáme se každou délku ve vedení. Za necelé 3 hodiny, stojíme na vrcholu části masivu. Pár ‚selfíček‘ a šup dolu.

Autem se přesunujeme do našeho skromného ‚hotelu‘ v jeskyni nad Sarche. Skvělý den. Vaříme jídlo a popíjíme lahodné české pivo. Usínáme u ohně, jako tenkrát v pravěku.

Další den ráno prší. Čekáme do oběda a přesunujeme se na sportovně odjištěné cesty Belvederu v blízkosti Arca. Za pouhé odpoledne stíháme každý vylézt 16 cest. Makačka. Za svitu čelovek se vracíme k autu. Při návratu do jeskyně, se potkáváme s početnou skupinou Čechů. Seznamujeme se velmi rychle a večer užíváme, jak nejlépe umíme.

Další den zase prší, ale to jsme čekali. Dáváme rest-day. Ostatní drtiči z řad našich nových kamarádů lezou obtížné cesty v jeskyni. My jen žasneme. Leze se až do pozdních večerních hodin.

Další budíček zvoní 6:30. V hledáčku máme podle průvodce krásnou horskou cestu Afrodite. Bohužel po příjezdu zjišťujeme, že první délka je velmi vlhká. Jedná se o ne moc lehký traverz. Zkouším nalézat jako první. Nic. Jdu dolu. Zkouší to odvážnější Lukáš. Po hodině a půl zdoláváme první délku. Nejsem ve své kůži. Je pozdě. Slaňujeme.

Rozhodujeme se pro přesun na sportovní cesty. Po dvou hodinách vyrážíme zpět do Prahy.

Tak snad na jaře…

 

0 komentářů

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *