Tour de Mallorca aneb jak procestovat ostrov stopem

Jednoho večera po návratu z Rakouska sedím u počítače a moje toulavé nohy zase někam chtějí vyrazit. Beru mobil a volám kamarádovi Michalovi ze Šumavy, kterého jsem poznal při práci instruktora na sjezdovce Zadov. Ptám se ho, jestli by neletěl na Mallorcu, i když jsem věděl, že tam byl minulý rok. Okamžitě reaguje pozitivně a já mám velkou radost. Jdeme hledat letenky. Naštěstí do 15 minut narážíme na celkem výhodnou koupi od Smartwings. Kupujeme letenky.

O tři dny později již sedíme na terminálu 2 na letišti v Praze. Letí nám to až kolem 4 hodiny ráno, ale rozhodli jsme se, že strávíme noc na letišti a vše naplánujeme. Samozřejmě kupujeme víno a začínáme hrát obří šachy. Na plány čas nezbyl.

Celí rozlámaní přilétáme do Palmy. Je 7h ráno, horký a slunečný den. Vyzvedneme si batohy a sedáme na autobus směr Španělské náměstí, odkud pojede další spoj na sever. Důvod je prostý. Z centra Palmy je velmi obtížné někam dostopovat, všude dálnice. Musíme vypadnout. Dobrodružství začíná…

DEN PRVNÍ- NOC V RÁJI

Po 2 hodinách spánku v autobuse do Port de Alcudia, jsme na místě. Vylézáme v centru a razíme na pláž dospat deficit z předešlé noci. Náš plán je do večera dojít pěšky do zátoky Call Baix, jedné z nejkrásnějších na ostrově. Po probuzení hned vyrážíme, počasí není nejlepší, je pod mrakem. Cestu nacházíme bez větších problémů. Po 3 hodinách chůze jsme konečně na rozcestí, které vede k zátoce. Nádhera! Nikdo nikde, jen malá jachta se pohupuje u břehu. Okamžitě bereme šnorchl s brýlemi a vyrážíme do vody. Útesy jsou parádní! Proplouváme různé skalní mosty a užíváme volnost. Bohužel Michal neodhaduje vzdálenost a ruky mu propichuje mořský ježek, který byl schovaný za hranou útesu. Až do západu slunce jsme ve vodě. Po nějakém čase uléháme u kamenů na pláži a povídáme si různé příběhy, poté na nás začíná působit příjemná únava a usínáme. Dlouhý den…

DEN DRUHÝ-SETKÁNÍ

Ve 4 hodiny ráno nás začíná budit východ slunce. Michal mě budí, vytahuji kameru. Nádherný pohled. Chvíli se ještě povalujeme a já beru plavky a odebírám se do vody, opět šnorchlovat. Bohužel moje kamera má rozbitý obal, tak do vody nemůže. Po vykoupání balíme věci a snídáme. Dnes nás čeká dlouhá túra. Chceme se dostat přes hory, až na druhou stranu do Alcúdie. Abychom chytli, našeho prvního stopa. Cesta je velmi náročná, je velmi horko. Přibližně 2 hodiny cesty a my se dostáváme na nejbližší vrchol tohoto cípu Talaia de d’Alcúdia 495 m. n. m. Rozhled je parádní, je vidět na všechny strany. Chvíli si užíváme pocit štěstí a zahajujeme sestup k moři. Cesta už není moc zajímavá, a tak pokračujeme krok za krokem, až k restauraci na pláži, kde splachujeme žízeň sklenkou španělského piva Cerveza. Chvíli ležíme na pláži a po krátkém odpočinku vyrážíme chytit nějaký stop do města. Netrvá to dlouho a už se vezeme, náš první stop.

Přijíždíme do přístavu a už se smráká. Začínáme být nervózní, nemáme kde spát a místo se ne a ne objevit. Všude moc lidí a v keři se nám spát nechce. Proto vyrážíme se postavit k horské silnici vedoucí na cíp jménem Formentor. Zase máme štěstí a bere nás postarší francouzská paní s vnučkou, která přijela na prázdniny. Po cestě vytahuji moji krkolomnou angličtinu, ale kupodivu mi rozumí. Necháváme se vyhodit u pláže v půli cesty, jenomže pláž je komerční, oplocená a tak nocleh bude opět problém. Míjíme několik domků a dostáváme se nakonec osady. Najednou spatříme úzkou cestičku, která by mohla směrovat k vodě. A taky, že jo! Přicházíme na krásné opuštěné místo. Ihned shazujeme batožinu a vrháme se do vody. Po skvělém vykoupání vybalujeme věci a uléháme do spacáků. Michal usíná brzy. Já si ještě nějakou dobu pročítám řádky z knížky Míry Šmída, známého horolezce, pod svitem čelovky. V krátkém okamžiku za mnou stojí tmavá postava s batohem a anglicky se mě ptá, zda může s námi strávit noc. Samozřejmě přikyvuji. Když se mi představuje jako Petr, hned poznávám, že se jedná o Čecha. Jsme nadšení, že v tom nejsme sami. Prohodíme pár slov a domlouváme se, že zítřek strávíme společně. Usínám…

DEN TŘETÍ-SPOLEČNÝ DEN

Ráno se probouzím celý rozlámaný, jelikož jsem celou noc slyšel divné zvuky a neustále se probouzel a kontroloval okolí. No nic, ranní koupání, nasnídat, vymyslet společný plán a razíme! Máme obavy, že bude problém chytit nějaké auto ve třech lidech, ale později se ukazuje, že máme opět velké štěstí a zastavuje nám postarší opět francouzský pár.

Po příjezdu k majáku Formentor pořizujeme pár fotek a videí a říkáme si, že nás tohle komerční místo nemůže uspokojit. Když jsme přijížděli, všimli jsme si malé stezky vedoucí někam dolů pod útesy. To je ono! Jdeme tam! Cesta z počátku je schůdná, ale postupně se mění v řetězy obehnanou soutěsku. Slézáme celkem dost strmé skály, ale už bez batohu, jelikož nás napadlo si je schovat za kameny. S nimi by to bylo velmi obtížné. Dolézáme do opuštěné průrvy ve skalách, kde se nachází malá kamenná rampa. Okamžitě shazujeme věci a skáčeme do vody. Neskutečné, ta volnost, čistota, nikdo nikde, jen voda, skály a tři blázniví dobrodruzi. Proběhne několik skoků ze skály do vody a balíme. Čeká nás ještě jeden cíl-zátoka Figuera.

Chvíli pokračujeme po silnici pěšky, ale za nedlouho nám zastavuje rodinka Němců na dovolené. Bohužel Petr se nevejde a tak jede v kufru. Nevadí mu to. Vystupujeme před tunelem u parkoviště, směrem do zátoky. Bohužel začíná pršet a ochlazuje se, takže do vody nikdo, až na odvážného Michala nejde. Zbytek času sedíme schovaní v rybářském doku a popíjíme sangrii. Zpátky musíme kus pěšky, než narazíme na silnici. Zastavuje nám auto, ale oznamuje nám, že může vzít jen dva z nás. Petr říká, že se rozdělíme, dávám mu vizitku, ať mi zavolá, až přijede. Domluvený sraz je v Port’d Polenca. Netrvá to dlouho a už společně jíme kebab v přístavu. Plány na večer jsou velkolepé, kupujeme víno a zbytek večera trávíme na molu. Perfektní den!

DEN ČTVRTÝ- PO FLÁMU NA VRCHOL

Probouzíme se v parku, vedle restaurace u pláže, je krásný slunečný den. Petr dnes odlétá zpátky do Čech, ale hlavu si s tím nedělá, nespěchá. My jen s úžasem pozorujeme, jeho klidné chování, když se nachází na druhé straně ostrova, za 4 hodiny mu letí letadlo a on neví, zda stihne chytnout nějaký stop. Loučíme se. Každý si jde svou cestou.

Stavíme se k silnici ve směru k horám, vesničce odkud se vyráží na trek. Najednou nám zastavuje dodávka, ve které vidím horolezecké vybavení. Dlouho neváhám a hned se ptám, jestli nás nový kamarád leze. Samozřejmě, dokonce je to místní horský vůdce. Cesta trvá dlouho a tak máme dostatek času si povyprávět naše dosavadní zážitky. Když se ho ptáme na náš bláznivý plán, jestli je reálný, jen se usměje a odpoví: ‚Everything is possible‘. Prý to bude makačka. Vyhazuje nás přímo u nástupu na trasu. Poděkujeme a mizíme v lese.

Začíná naše malé horské dobrodružství. Rozhodujeme se, že necháme naše obrovské batohy schované v lese, abychom šli na lehko a byli rychlí. Převýšení od moře je skoro 1400m.  Krok za krokem míříme výš a výš. Je velmi horko, musíme šetřit vodu. Nejkrásnější je když se nám pomalu začínají ukazovat panoramata všude do okolí ostrova. Prostě pohádka. Po pár hodinách stojíme pod nástupem u vrcholového výšvihu stěnou. Jedná se o lezení obtížnosti II UIAA pár míst za III UIAA. Užíváme si rozhledy a konečně taky adrenalin, co mi tak chyběl. Stojíme na vrcholu, probíhá povinné odfocení snímků na památku, včetně vrcholovky. Puig Massanela 1 364 m, nejvyšší dostupná hora Mallorky-pokořena. S parádním pocitem zahajujeme sestup. Jde to pomalu, únava je znát a taky hlad. Když se vrátíme k batohům, najíme se a začínáme opět stopovat. Zastavuje nám opět postarší pár z Francie. Kam chcete? Kam jedete? Zátoka hadů? Berem. Jedeme s vámi. Neplánovaný akce bývají nejlepší a to se taky potvrzuje. Při příjezdu se nestačíme divit, nádhera. Obrovské vlny a útesy. Vrháme se do vody. Při odjezdu se nám nechce stopovat a čekat, tak oslovuji ruský pár, jestli nás nevezmou nahoru na silnici. Jen co vylezeme z auta u silnice, mávneme palce a už zastavují dvě mladé francouzsky. Po cestě se nás ptají, jestli nebude vadit, když zastavíme na pár místech, vřele souhlasíme. Takový malý výlet v příjemné společnosti. Přijíždíme do přístavu, kde hodláme strávit noc. Loučíme se a přejeme si příjemnou dovolenou. Jdeme k lodím si dát plechovku piva a chipsy. Zanedlouho nám někdo klepe na ramena a vida, naše francouzsky. Prý zda s nimi nepovečeříme. Co jiného říci než, ano. Celou noc si povídáme, až do ranních hodin kdy se loučíme a vyrážíme do lesa přespat. Skvělý večer!

DEN PÁTÝ- ZÁTOKA SNŮ

Ráno se probouzíme v keřích nad přístavem. Dnes nás čeká další dlouhý pochod až do zátoky Deia. Kde bojujeme s medúzami a užíváme krásnou přírodu. Poté celý den stopujeme a přibližujeme se k Palmě. Posledních pár kilometrů sedáme do autobusu a jedeme do centra. Další plán je se dostat k Dračímu ostrovu-Sant Elm. Německé letovisko.

Když přijíždíme do města, tak se už smráká. Musí najít nějaké místo pro nocleh. Vydáváme se za město, kde bloudíme mezi útesy, ale nakonec nacházíme naši zátoku. Zapadá slunce, tak rychle do vody. Užíváme ticho kolem a volnost, kterou nám toto místo umožňuje. Usínáme beze slov s výhledem na moře.

DEN ŠESTÝ- POSVÁTNÉ MÍSTO A MRAVENCI

Ráno se probudíme a hned berem brýle a šnorchl a letíme do vody. Konečně mám zase chvíli čas, na to abych si užil podvodní svět, co mám tak rád. Před obědem vyrážíme do kopců k chrámu. Krásné rozhledy na Dračí ostrov. Příjemný výstup. Při návratu do města okamžitě kupujeme pivo a usedáme na oběd v restauraci. Už potřebujeme pořádné jídlo. Celé odpoledne je ve znamení odpočinku a tak poleháváme na pláži a užíváme si pohledy na španělské slečny. K večeru se přesunujeme nad město do kopců, kde nacházíme velmi pěkné místo na spaní. Užíváme opět krásný západ nad přístavem Sant-Elm. Než usínám, ještě vytahuji knížku a pročítám pár stránek. Michal se pořád vrtí a mě také něco pořád štípe. Říkám si, že to budou komáři a tak v klidu usínám. Celou noc nespíme. Ráno se probouzím se štípanci po celém těle. Odhrnuji karimatku a už to vidím, všude mravenci! Hrůza a děs. My jsme ale pitomci.

DEN SEDMÝ- STAŘEC A PLEČKA

Celí rozlámaní se balíme a chceme už konečně zmizet. Stojíme u cesty a doufáme, že nám někdo zastaví a vezme nás do Palmy, abychom nemuseli potupně jet autobusem. A hurá, máme štěstí. Zastavuje nám starý pán v polorozpadlém autě plném harampádí. Celou cestu se máme o čem bavit, vypráví nám o svém životě. Samozřejmě původem Němec. Oblíbil si nás, a tak nás dovezl až na pláž, kde trávíme opět celý den. Hrůza! S Michalem se shodujeme, že takovou to dovolenou z hotelu na pláž, bychom nesnesli. Večer odjíždíme autobusem za 5 euro na letiště. Michal to tu zná z minulého roku, takže přesně víme, kde přespíme. Letí nám to k ránu.

DEN OSMÝ- ODLET DOMŮ

Ráno zvoní budík a vyrážíme na odbavení zavazadel. Vše jde podle plánu. Kolem oběda přilétáme do Prahy. Rozhodli jsme se, že okamžitě nacpeme pupky. Tak vyrážíme na ‚sněz, co chceš‘ do čínského bistra. Loučíme se a těšíme se na další společné dobrodružství- NEPÁL 2017.

0 komentářů

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *